Energetické zásoby v těle a energický výdej
Kolik vlastně máme v těle uloženo energie a jak se jednotlivé energetické zásoby uvolňují a spalují při zátěži? A jaký typ zátěže spaluje tuk a jaký už svaly? Odpovědi jsou možná trochu překvapivé a pomůžou vám uvědomit si, že v biochemii neplatí jednoduché rovnice "kolik jsi spálil kalorií, tolik zhubneš tuku".
Základní látkou, která se energeticky uplatňuje při svalových stazích při silovém a rychlostním výkonu prvních 20 vteřin je adenosintrifosfát (ATP), který se ve svalu tvoří ze zásobního kreatinfosfátu (CP). Při následném svalovém výkonu se pro tvorbu ATP používá glukóza, glykogen, mastné kyseliny a aminokyseliny.
Teoretické zásoby těchto živin jsou u průměrného 70 kg člověka následující:
- Jaterní glykogen 80 g
- Svalový glykogen 400 g
- Glukóza v krvi 10 g
- Tuk 10500 g
- Bílkoviny 12000 g
Na tomto místě je nutno vyslovit zásadní poučku pro laiky:
V biochemii tělesné zátěže nelze používat černobílé vidění a kupecké počty! Prakticky denně autor naráží na tento přístup, kdy si některý sportovec přečte reklamní tvrzení o nějakém výrobku patřičně komerčně upravené, nebo posuzuje informace zjednodušeným způsobem. V návaznosti na výše uvedené informace je tedy potřeba tyto černobílé počtáře nutno upozornit na následující:
Fyziologické a biochemické principy využívání energie v organismu:
- Jaterní glykogen organismus přednostně používá jako zdroj energie pro vnitřní orgány, nikoliv svaly.
- Zásoba glykogenu ve svalech se nesmí zcela spotřebovat, obvykle zůstává kolem 40 % glykogenu.
- Glukóza v krvi není podstatným zdrojem energie pro pracující svaly. Netvoří se ze svalového glykogenu při výkonu. Její dodávání formou sacharidů krátce před výkonem a při něm není energeticky významné, 75 kg sportovec je schopen oxidovat za hodinu pouze 9 g glukózy. Glukóza v krvi má význam pouze pro mozek a udržení zátěžové psychiky.
- Neexistuje sportovní výkon, kde by probíhala pouze výhradně aerobní práce.
- První hodinu sportovního výkonu prakticky probíhá pouze spalování glykogenu, nikoliv tuku. Takže hodina cvičení aerobiku není hodinou cvičení aerobiku pro pálení podkožního tuku, ale hodinou pálení svalového glykogenu.
- Posilovací "trénink na pálení tuku při tréninku" tuk nepálí. Mastné kyseliny uvolněné při cvičení do krve se použijí až po skončení výkonu v Coriho cyklu jako energetický zdroj při přeměně laktátu na glykogen.
- Při posilovacím tréninku i při jiných trénincích, kdy tepová frekvence byť i přerušovaně překračuje 130, po spálení disponibilního glykogenu následuje spalování svalových aminokyselin, nikoliv tuku.
- Tuku je pro výkon v organismu vždy dost.