Inosin na pokraji dopingového seznamu

Sportovci, kteří intenzivně trénují mohou během zátěže pociťovat nedostečný příjem kyslíku. Tento problém se týká hlavně vytrvalostních aktivit a těžších silových cviků, kdy se cvičí doslova na „kyslíkový dluh“. Existuje však (legální) suplement, který umí tento problém efektivně řešit a jmenuje se Inosin.

Zákaz anabolických steroidů v polovině 70. let 20. století vynesl na světlo látku zvanou INOSIN. Biochemicky se řadí mezi nukleosidy, což je skupina sacharidů tvořená z pěti uhlíků, které tvoří výchozí látky pro tvorbu nukleových kyselin (RNA, DNA). V organismu se inosin přeměňuje na nukleotid inosinmonofosfát. Metabolismus tvorby nukleových kyselin je dost přísně regulován a až potud to zatím žádná bomba pro zlepšení sportovního metabolismu není.

Teď trochu odbočíme k tématu okysličení tkáně při zátěži. To už každý chápe lépe, pokud si vyzkoušel kterýkoliv „dýchavičný“ sportovní výkon, kdy lapal po dechu, právě proto že měl nedostatek kyslíku.

LÁTKOU, KTERÁ VÁM SKVĚLE ZLEPŠÍ PŘÍSUN KYSLÍKU, JE INOSIN. Tak, to je věta, kterou nyní rozvedu. Dál to ani nemusíte číst, pokud vás nezajímá princip, na jakém to funguje.

Každý energeticky náročný sportovní výkon je také náročný na kyslík. Pokud probíhá v takzvaném aerobním režimu, tak příjem kyslíku aktuálně pokrývá energetické procesy při zátěži a spalují se především tuky. Typicky jsou to vytrvalostní sporty. Druhým režimem je anaerobní výkon, neboli zátěž na „kyslíkový dluh“. Sportovní výkon probíhá při nedostatku kyslíku, který je vyrovnáván intenzivním dýcháním ještě po skončení úsilí a hlavními energetickými zdroji je ATP a energetické substráty vznikající ze svalového glykogenu („škrobu“).

Typicky sprinty, cvičení v posilovně a podobně, kdy usilovně dýcháte po skončení krátkého rychlého běhu nebo po skončení těžké série, například dřepů. Jak vidíte, v obou případech se bez kyslíku neobejdete. Kyslík je nutný pro to, abyste využívali energetické zdroje organismu, ATP, glykogen, tuk, energetické aminokyseliny. Čím máte lepší dodávku kyslíku do tkání, tím lepší máte podmínky pro získávání energie pro výkon.

Dr. Jekyll a Mr. Hyde v červených krvinkách, aneb hodný a zlý v jedné osobě

Nejdůležitějším přenašečem cenného kyslíku jsou červené krvinky (erytrocyty). Ty obsahují krevní barvivo hemoglobin, který se může chovat podobně jako oni pánové v názvu – hodný nebo zlý. Když se nadechnete, tak váže na sebe kyslík, a pak se mu říká oxygenovaný (okysličený) hemoglobin. A v této formě putuje v červených krvinkách až do pracujícího svalu. Když se červené krvinky ve svalu dostanou až do nejjemnějších krevních vlásečnic (kapilár), tak se přenášený kyslík uvolní z hemoglobinu a přesune se do tkáně, která jej použije. V krvince zůstane hemoglobin zbavený kyslíku. Hemoglobin zbavený kyslíku se nazývá deoxygenovaný (bezkyslíkový) hemoglobin. Jenže tato situace nenastane okamžitě, ale probíhá postupně, jak se krvinky prodírají kapilárami. Při průchodu kapilárami krev totiž protéká velmi pomalu. A vzniká zde situace, že v krvince jsou tím pádem současně vedle sebe dva druhy hemoglobinu. Jeden je již bez kyslíku a druhý se ještě kyslíku nezbavil. Potom ten hemoglobin, který je bez kyslíku může na sebe zpětně zase navazovat kyslík (kradl by jej tomu okysličenému), který se ale tím pádem nemůže dostat do okolní tkáně a zůstane v krvince. A tkáň má kyslíku málo.

V organismu se tvoří látka, která může znemožnit bezkyslíkovému hemoglobinu, aby na sebe zpětně navazoval kyslík, než se červená krvinka zase „nadechne“. Naváže se na tento hemoglobin a ten nemůže navazovat kyslík. Ta látka se nazývá BPG, neboli 2,3-bisfosfoglycerát. Ten se naváže na bezkyslíkový hemoglobin a snižuje jeho schopnost vázat molekuly kyslíku. Naopak pokud je BPG v krvinkách málo, tak se z nich také málo kyslíku uvolňuje. BPG se může i do krve přidat, ale rozhodující je schopnost organismu zvýšit množství BPG v červených krvinkách. A právě látka, která je schopná zvýšit prostupnost BPG a zvýšit jeho hladinu v červených krvinkách je INOSIN. Takže pokud výše uvedené informace byly pro někoho příliš složité, stačí si zapamatovat a znovu to opakuji, že INOSIN ZLEPŠUJE OKYSLIČOVÁNÍ TKÁNÍ A USNADŇUJE DÝCHÁNÍ. Tím zlepšuje sportovní výkon v rychlostních, silových i vytrvalostních disciplínách.

Dávkování

Teoretické dávkování inosinu by mělo postačovat přibližně 150 mg na každých 10 kg tělesné hmotnosti. Praktické dávkování inosinu se však používá asi dvojnásobné, tedy 100 kg jedinci berou kolem 2,5 až 3 g jednorázově, protože tyto dávky jsou účinnější. Bere se asi 1 hodinu před zahájením výkonu, pokud výkon trvá déle než 2 hodiny, je vhodné dále průběžně doplňovat kolem 0,5 až 1 g za hodinu. Tedy hodinu před výkonem se bere 4 - 6 tobolek, pokud výkon trvá déle než 2 hodiny, bere se uvedená zahajovací dávka, a potom po uplynutí první hodiny každou půl hodinu jedna tobolka, a to i v případě celodenních výkonů.

Inosin se může používat i u nesportujících osob, které mají potíže s dýcháním (správněji s prokrvením tkání při ischemických chorobách). Používá se podobné dávkování jako u sportovců. Upozorňuji, že to není lék na jejich potíže, ale látka zlepšující okysličování tkání. Pro tyto účely je doporučován i klinicky.

Inosin se v organismu postupně přeměňuje na kyselinu močovou (jako některé bílkoviny, aminokyseliny, puriny a podobně) a proto je vhodná zvýšená opatrnost u osob, které trpí poruchou metabolismu kyseliny močové (dna).

Pokud používáte inosin, je vhodné celkově zvýšit příjem tekutin právě kvůli zlepšenému odstraňování kyseliny močové z organismu. Blíže se problematikou zabývá článek "Kyselina močová a sportovní trénink".

Zdálo by se, že tedy šetřivým jedincům stačí, aby si inosin brali jenom na závod a trénovali bez něj. Jenže praxe ukazuje, že použití inosinu zvyšuje i celkové zapojení a využití energetických zdrojů a je vhodné učit organismus, aby se na tyto zvýšené nároky připravil. Takže je vhodné jeho používání i při tréninku. Je nutné zdůraznit, že inosin se bere výhradně před výkonem, jeho braní ve volnu je zbytečné a nefunkční.

Účinnost inosinu je vysoká. V období mezi zákazem anabolických steroidů a před používáním kreatinu (tedy zhruba od r. 1975 do r. 1995) byl považován za jednu z nejúčinnějších podpůrných látek a byla velká snaha dát jej na dopingový seznam. Zvyšuje totiž jak silovou trénovatelnost, tak vytrvalost. Jenže je to látka tělu vlastní a dopingovými testy v moči ji nelze prokazovat. Využití inosinu je velmi široké prakticky ve všech sportech. Zjistíte, že zejména těžké tréninky s přemístěním, dřepy a mrtvými tahy budou mnohem kvalitnější a s kratšími přestávkami, podobně náročné atletické tréninky a samozřejmě vytrvalostní disciplíny. Jenom pro zajímavost, jak vypadají výsledky závodu s inosinem a bez něj. V obou případech se jedná o výsledky získané na stejné trati, ve stejných podmínkách, v oficiálním regulérním měřeném závodu s kvalifikovanými rozhodčími, závody krátce po sobě, nikoli v tréninku. Bez inosinu byl závod absolvován za 11 minut 44 vteřin, s inosinem za 11 minut 04 vteřiny, čili zlepšení o 40 vteřin. Při dlouhodobém používání i v tréninku se dá očekávat další zlepšení.

Pokud chcete zvětšit i množství červených krvinek, můžete používat EPO (erytropoetin) nebo krevní doping. Obojí je zakázané.

Pokud si však chcete zvýšit počet červených krvinek legálně, používejte hyperhydratační nápoj. Musíte však vypít každé 3 - 4 hodiny asi 0,25 – 0,5 litru, a pokud možno aspoň jednou v noci sklenici při probuzení. Jeho nepřerušený příjem po dobu tří týdnů zvýší počet červených krvinek jako jedna kúra EPO (opakovaně naměřeno). Navíc se nedá prokázat, jenom před odběrem krve musíte několik hodin hodně pít vodu, abyste snížili hematokrit.

Také spaní nebo pobyt v „kyslíkovém stanu“ (stan s omezeným přívodem kyslíku, sportovec se stále mírně dusí jako při pobytu ve vysokých horách) zvyšuje tvorbu erytropoetinu v ledvinách. Nemusí si ho píchat a nedá se prokázat.