Inositol pro sportovce i nesportující

V první řadě pozor na záměnu názvu produktů - nezaměňovat INOSIN a INOSITOL. Ale jejich osud z hlediska posuzování vhodnosti pro sportovce byl dost podobný. Ještě před vstupem do EU byl v ČR inositol považován za látku, která byla ve výrobcích množstevně omezena, aby neměla dopingový efekt.

Inositol se chemicky řadí mezi takzvané alkoholické cukry, má sladkou chuť, nejaktivnější je jeho forma označovaná jako myo-inositol. Dříve byl řazen mezi vitamíny skupiny B, byl považován za růstový faktor organismů. Živočichové jej získávají hlavně z rostlin, ale částečně jej dovedou i sami metabolizovat.

Vzhledem k jeho poměrně vysoké potřebě však již nespadá do kategorie vitaminů, ale je považován za vitagen. Významný je pro mikroorganismy, které jej dokážou získávat také štěpením jeho rostlinné formy - fytinu. Proto jej organismus může získávat i z fytinu, protože jej štěpí na inositol střevní mikroflóra a část tohoto inositolu se vstřebává do organismu.

Poněkud problematické ve stravě jsou rostlinné produkty, zejména celozrnné výrobky a zelenina. Inositol je v nich obsažena jako takzvaná kyselina fytová, která se snadno mění na fytin, který je hůře využitelný. Kromě toho vyšší potřebu inositolu způsobuje i vyšší příjem tuků nebo celkově špatná skladba stravy a jiné vlivy (westernizovaná strava, antibiotika), poškozující střevní mikroflóru.

Pro svůj růst inositol potřebují i kvasinky, které jej získávají také štěpením fytinu z mouky například při kynutí těsta. Pro praktické využití to znamená, že pokud chcete, aby Vám těsto dobře kynulo, můžete do něj přidat trochu inositolu (bohatě stačí půl gramu do půl až jednoho kila mouky). A také z toho můžete odvodit, že pokud porovnáte dvě velmi podobné potraviny, jako jsou palačinky (nekynou) nebo lívance (nechávají se kynout), tak vhodnější jsou lívance.

Čím je vlastně inositol zajímavý?

Ukládá se do zásoby v srdečním svalu

Zde se použije jako zdroj energie, pokud je v krvi nedostatek glukózy (například u vytrvalců při zátěži nad 90 minut nebo při hladovění). Každopádně tedy při vytrvalostním tréninku i závodu je dobré jej brát před ním v dostatečném časovém odstupu, protože se vstřebává pomalu. Jeho vstřebávání příznivě ovlivňuje i stav střevní mikroflóry. Vzhledem k tomu není zcela od věci jej brát průběžně i ve dnech volna, a ne s ním na poslední chvíli dohánět dietní hříchy, nehledě na to, že velká jednorázová dávka může být mírně projímavá (osmoticky). Z těchto důvodů je logičtější jeho příjem mimo sportovní výkon dlouhodobě předem, protože jako součást iontových nápojů jej nelze dávkovat neomezeně.

Velmi výrazně se podílí na metabolismu tuku

Fosfatidovaný inositol tvoří přibližně čtvrtinu obsahu mitochondrií. Mitochondrie jsou tělíska (organely) v buňkách, ve kterých se mimo jiné spalují tuky. Pokud mitochondrie nemají dostatek inositolu, špatně se spaluje podkožní tuk a současně je i zvýšená hladina tuků v krvi, čímž se podporuje vznik aterosklerózy a zvyšuje se ukládání tuku v játrech.

Do této skupiny patří také diabetici, u kterých se zvyšuje hladina tuků v krvi v důsledku špatného využití sacharidů. Nedostatek inositolu snižuje efekt redukčních diet. Inositol zejména v kombinaci s cholinem je obvyklou součástí doplňků stravy podporujících spalování tuku.

Inositol je nutný pro aktivaci ledvinových transamináz

Tato věta je velmi významná pro sportovce (i nesportující populaci). Nejprve laicky řečeno, ledviny "vracejí do hry" aminokyseliny, které by se jinak ztrácely do moči. Ledviny hrají klíčovou roli při zpracování bílkovin v organismu. Bílkoviny stravy jsou tvořeny z aminokyselin a při trávení je organismus použije na tvorbu vlastních tělesných bílkovin jako základní stavební látku. Z bílkovin tedy vznikají aminokyseliny, které se krví dostanou do ledvin.

Ledviny aminokyseliny zpětně vychytávají, aby nešly do moči a vracejí je do organismu a případně je biochemicky mění na jiné látky. K této činnosti právě potřebují aktivní transaminázy. Pokud ledviny hůře fungují, do moči se ztrácejí aminokyseliny, které by jinak organismus ještě mohl dále využívat. Kromě toho vznikají ve větším množství i další produkty rozkladu bílkovin. Inositol tedy pomáhá správné funkci ledvin zpracovávat přijaté bílkoviny ze stravy.

Inositol příznivě ovlivňuje stav kůže a kožních orgánů

Každopádně je vhodný jeho příjem v případě různých kožních zánětů nebo při lokálním vypadávání vlasů. Inositol je častou složkou různých doplňků stravy pro zlepšení výživy vlasů a nehtů. Bohužel se neprokázalo jeho působení proti šedivění vlasů.

Inositol tvoří součást buněčných membrán, hlavně v mozku

Kvalita buněčných membrán je důležitá pro činnost buněk a jejich odolnost proti nežádoucím okolním vlivům. Proto se inositol stává i součástí doplňků stravy na podporu činnosti mozku.

Inositol částečně chrání organismus proti některým potížím z nedostatku vitaminu E

Pokud přijímáte vitamin E, je vhodné přijímat také inositol, abyste rychleji dosáhli požadovaný efekt.

Pro koho je tedy INOSITOL vhodný jako doplněk stravy?

• Vytrvalci
• Silové sporty
• Redukční diety, spalování tuku
• Duševně pracující
• Osoby s rizikem aterosklerózy a poruch metabolismu tuků
• Osoby s kožními problémy
• Osoby s jednostranným stravováním (různé diety, velké dávky bílkovin a podobně)

Dávkování

Braní krátkodobých dávek pouze na určitý sportovní výkon je málo účelné. Vhodný je dlouhodobý příjem vzhledem k ukládání do srdce a mitochondrií. Denní potřeba inositolu u nesportující populace je odhadována přibližně na 1 g, každý sportovní trénink představuje zvýšení potřeby přibližně odpovídající denní dávce.

Každopádně dlouhodobý příjem 1 g denně u nesportujících a 2 g denně u sportovců by měl vyhovovat jako základní dávka s možností navýšení. Extrémní zvýšení dávek před závodem zejména u vytrvalců a podobně má riziko zhoršeného využití a případně průjmu a musí se vyzkoušet mimo soutěž. Rozhodně je lepší postupné zvyšování příjmu než náhlá jednorázová dávka.