Vše o vitamínech - 1. část
Vitamíny mají všichni zařazené jako zdraví prospěšné látky. Zároveň ale jejich důležitost dost opomíjíme, protože nám připadají příliš všední. Co přesně tedy vitamíny umí, kde se nacházejí, kolik jich potřebuje běžná populace a kolik sportovci? Následující megačlánek vás zasvětí hluboko do této problematiky.
Vitaminy jsou chemicky různorodé látky patřící mezi esenciální mikroživiny. Lidský organismus si je nedokáže syntetizovat, musí být přijímány prostřednictvím stravy nebo doplňků stravy. Na rozdíl od minerálních látek a stopových prvků jsou vitaminy organického původu.
Podle rozpustnosti rozeznáváme vitaminy lipofilní (rozpustné v tucích) a hydrofilní (rozpustné ve vodě). Vitaminy se ukládají v organismu do zásob, které jsou schopny saturovat potřeby organismu po různě dlouhou dobu. Obecně platí, že zásoby vitaminů lipofilních vydrží organismu několik týdnů až měsíců, zatímco vitaminy hydrofilní se v organismu neukládají do větší zásoby (výjimkou je vitamin B12), jejich aktuální přebytek se vylučuje močí a musí být proto průběžně doplňovány.
Zásoba vitaminů v organismu
Lipofilní vitaminy:
- vitamin A - retinol 1-2 roky
- vitamin D 2-4 měsíce
- vitamin E - tokoferol 6-12 měsíců
- vitamin K 2-6 týdnů
- Hydrofilní vitaminy:
- biotin 4-10 dní
- kyselina pantothenová 4-10 dní
- vitamin B1 - thiamin 4-10 dní
- vitamin C 2-4 týdny
- vitamin B2 - riboflavin 2-6 týdnů
- vitamin B6 - pyridoxin 2-6 týdnů
- niacin 2-6 týdnů
- kyselina listová 2-4 měsíce
- vitamin B12 - kobalamin 2 roky
Vitaminy, které se z části syntetizují v organismu
Vitamin A
Vzniká v organismu štěpením provitaminů A (karotenů). Je známo asi 50 karotenů, které mají biologickou aktivitu provitaminu A. Nejdůležitější z nich je beta-karoten, který se teoreticky může štěpit na dvě molekuly vitaminu A.
Vitamin D3
Cholekalciferol, vzniká v kůži z 7-dehydrocholesterolu působením UVB záření
Vitamin K2 (menachinon), vitamin B12 a biotin
Jsou v malém množství syntetizovány bakteriemi, které se vyskytují v zažívacím traktu živočichů, množství takto získaných vitaminů je však pro lidský organismus nedostatečné a větší část musí přijímat stravou.
Niacin
Vzniká metabolickou přeměnou aminokyseliny tryptofanu (z 60 mg tryptofanu může vzniknout 1 mg niacinu). Toto množství však není adekvátní potřebám organismu.
Hypovitaminoza
Hypovitaminóza je stav organismu, který vzniká při deficienci (nedostatku) vitaminů. Projevy jsou různé podle závažnosti deficitu a podle toho, který vitamin je nedostatkový. Při nedostatku vitaminů dochází nejprve k vyčerpání jejich zásob ve tkáních, posléze k omezení metabolických reakcí, kterých se vitaminy v podobě koenzymů zúčastňují. Tento stupeň deficience je již symptomaticky více či méně specificky definovatelný. Dále pak dochází nejprve k reverzibilním a posléze k ireverzibilním onemocněním z nedostatku vitaminů, k poškození tkání a orgánů, příp. smrti.
Hypovitaminóza primární
Vzniká nedostatkem vitaminu (většinou více vitaminů) ve stravě (jednostranná dieta, nevhodně upravovaná strava a pod.).
Hypovitaminóza sekundární
Může nastat i při některých onemocněních, kdy organismus není schopen vitaminy z trávicího traktu vstřebávat (např. malabsorbce tuků je spojena s deficiencí lipofilních vitaminů).
Hypovitaminóza může být rovněž důsledkem dlouhodobého užívání některých léků.
Hypervitaminoza
Při zvýšeném příjmu jednoho, nebo více vitaminů, dochází k jeho nadbytku v organismu – k hypervitaminóze. Tento stav je symptomatický, odezní po vyloučení vitaminu ze stravy. Předávkování je nebezpečné zejména u vitaminů D a A (vyšší dávky vitaminu A jsou teratogenní).
Funkce vitaminů
Vitaminy slouží zejména jako součást enzymů (oxidoreduktáz a transferáz) při metabolických reakcích. Ve formě koenzymů se účastní metabolismu živin, kdy vitamin B1 se účastní zejména metabolismu sacharidů, zatímco vitaminy B2, B6 a niacin především metabolismu bílkovin a tuků.
Další funkce vitaminů:
1) Jsou nezbytné pro růst a obnovu nových tkání
- kostní hmota a kolagen (C, D, B6, K1)
- krvetvorba (B6, B12, kys.listová, vitamin C, E )
- správný vývoj centrální nervové soustavy (kys.listová, vitamin B1, B6, B12)
2) Nezbytné pro udržení tělesných funkcí
- funkce zraku (vitamin A, příp. beta-karoten)
- krevní srážlivost (vitamin K)
- imunitní systém (vitamin C a E)
3) Prevence a podpůrná léčba některých onemocnění
- kardiovaskulární onemocnění - antioxidační vitaminy (vitamin E, C, beta-karoten)
- osteoporóza (především Ca, Mg a vitaminy, účastnící se metabolismu vápníku - C, B6, K1 a D3)
- neuropatie (vitaminy skupiny B, především vitamin B1, B6 a B12)
Jednotlivé vitaminy
Vitamin A
Pojem vitamin A zahrnuje sloučeniny s biologickou aktivitou retinolu. Patří sem retinol a jeho estery, retinal a kyselina retinová.
Výskyt
Vitamin A se vyskytuje v přírodě ve dvou formách - jako retinol, který se nachází pouze v živočišných zdrojích, a dále ve formě karotenů (provitaminů A) v rostlinných i živočišných zdrojích. Nejbohatším zdrojem vitaminu A jsou játra (zejména olej z jater mořských ryb), mezi běžné zdroje patří tučné ryby, zejména mořské, plnotučné mléko, vaječný žloutek, máslo, smetana a tučné sýry. Běžná středoevropská strava obvykle zaručuje dostatek vitaminu A, nedostatek se může vyskytovat u lidí s alternativní výživou (veganská, makrobiotická). Vitamin A se v organismu skladuje v játrech, jeho zásoba stačí na jeden až dva roky.
Zdroje vitaminu A
zdroj a množství v m.j./
- 100 g máslo 2 300 – 3 400
- sýr tvrdý 550 – 1 000
- vejce, vařené 160 – 480
- telecí játra 20 000 – 43 000
- olej z rybích jater 74 000 - 75 000
Funkce vitamínu A
Vitamin A má v organismu řadu funkcí, které souvisí s aktivitou jeho jednotlivých derivátů. Obecně lze říci, že ovlivňuje proliferaci a diferenciaci buněk. Uplatňuje se tak zejména v oblasti embryonálního vývoje a růstu organismu, zajišťuje správnou funkci kůže a dalších epiteliálních orgánů. Důležitou fyziologickou funkcí vitaminu A je účast v procesu správného vidění. Vitamin A ve formě retinalu je součástí pigmentu rhodopsinu (komplex bílkoviny opsinu a retinalu) ve světločivných strukturách sítnice. Jedním z prvních příznaků deficience vitaminu A je šeroslepost, tento stav může vyústit až v částečnou nebo úplnou slepotu (xerophthalmie). Dalším časným syndromem nedostatku vitaminu A je zvýšený výskyt poranění kůže (folikulární hyperkeratinóza).
Stabilita vitamínu A
Vitamin A je vzhledem ke své chemické struktuře (obsahuje nenasycené dvojné vazby) citlivý k oxidaci vzdušným kyslíkem. Ztráta jeho aktivity je urychlována teplem a světlem. Oxidace tuků a olejů může zničit lipofilní vitaminy, v těchto tucích obsažené. Vitamin A je dále citlivý na působení kyselin. Při kuchyňské úpravě potravin dochází až k 50 % ztrátám vitaminu A.
Faktory, negativně ovlivňující přítomnost vitaminu A v organismu:
- onemocnění a infekce obecně
- onemocnění jater a trávicího traktu, kdy dochází k poruše vtřebávání vitaminu A.
- chronický alkoholismus může narušit proces skladování vitaminu A v játrech
- akutní nedostatek bílkovin a lipidů negativně ovlivňuje absorbci vitaminu A a karotenů
- změny v metabolismu železa souvisí s nedostatkem vitaminu A
- nedostatek vitaminu E a zinku negativně ovlivňuje aktivitu vitaminu A
Jednotky aktivity vitamínu A
Aktivita vitaminu A se vyjadřuje v hmotnostních a mezinárodních jednotkách m.j. (IU) Pro vyjádření aktivity vitaminu A se někdy užívá také mezinárodně stanovené jednotky, nazvané retinol ekvivalent (RE).
- 1 mg trans-retinol = 3 333 m.j. vitamin A
- 1 m.j. vitamin A = 0,3 µg trans-retinol
- 1 m.j. vitamin A = 0,344 µg trans-retinol acetát
- 1 m.j. vitamin A = 0,550 µg trans-retinol palmitát
- 1 mg trans-retinol = 1,147 mg trans-retinol acetát
- 1 mg trans-retinol = 1,832 mg trans-retinol palmitát
- 1 RE = 1 µg trans-retinol
- 1 RE = 1,147 µg trans-retinol acetát
- 1 RE = 1,832 µg trans-retinol palmitát
- 1 m.j. beta karoten = 0,6 µg trans-beta karoten
- 1 m.j. vitamin A = 1,8 µg trans-beta karoten
- 1 mg trans-beta karoten = 0,167 mg trans-retinol
- 1 mg trans-retinol = 6 mg trans-beta karoten
- 1 m.j. vitamin A = 0,30 RE
- 1 RE = 3,33 m.j. vitamin A
- 1 RE = 6 mg beta-karoten
- 1 RE = 12 mg ostatní karotenoidy s aktivitou vitaminu A
Denní doporučená dávka vitamínu A
Oficiální DDD = 800 mikrogramů vitamínu A. Denní doporučená dávka vitamínu A nemá být překračována (více než 10x) z důvodu rizika hypervitaminózy. Vyšší dávky vitaminu A jsou teratogenní.
Toxicita vitamínu A
Protože je vitamin A podobně jako ostatní lipofilní vitaminy skladován ve větším množství v játrech, může vést podávání vysokých dávek k akutnímu, resp. chronickému předávkování. K předávkování může dojít jak stravou (pravidelná konzumace tresčích játer), tak doplňkem stravy. Denní dávka vitaminu A nemá překročit desetinásobek dávky doporučené (při denní dávce 3 mg vitaminu A nebyl prokázán žádný vedlejší negativní efekt). Jednorázová dávka 500 mg vitaminu A může u dospělého člověka způsobit bolesti hlavy, silnou únavnost, nevolnost, jaterní fibrózu a kožní problémy. Tyto symptomy však po vysazení vitaminu A do 36 hodin odezní. Ke chronické otravě může dojít při dlouhodobém (více než dva roky) příjmu 30-60 mg vitaminu A.
Provitamin A – beta karoten
Beta-karoten je nejznámější z 50 karotenů a karotenoidů, které mají aktivitu provitaminu A. Biologická aktivita beta-karotenu představuje 1/6 aktivity vitaminu A.
Absorbce beta-karotenu probíhá v tenkém střevě. Množství absorbovaného beta-karotenu ovlivňují různé faktory, zejména množství lipidů a bílkovin ve stravě (např. ze špenátu, který byl připraven bez tuku, se resorbuje pouze 6% z celkového beta-karotenu, přidáme-li při kuchyňské úpravě tuk, zvýší se absorbce beta-katotenu až na 60 %). Teoreticky z jedné molekuly beta-karotenu mohou štěpením vzniknout 2 molekuly vitaminu A. Prakticky je však v organismu pouze část z celkově přijatého beta-karotenu přeměněna na vitamin A a zbytek se skladuje v tukových tkáních (kůže, játra). Konverze beta-karotenu se řídí stavem vitaminu A v organismu. Pokud má organismus dostatek vitaminu A, konverze beta-karotenu se snižuje. Z tohoto důvodu není možné se beta-karotenem, jako zdrojem vitaminu A, předávkovat. Dalšími faktory, které ovlivňují konverzi beta-karotenu na vitamin A je množství přijatých bílkovin, lipidů a vitaminu E.
Výskyt
Karoteny se primárně vyskytují v rostlinných zdrojích, nachází se v malé míře i ve zdrojích živočišných (vaječný žloutek, máslo, losos). Nejbohatšími zdroji beta-karotenu jsou karotka, meruňky, papája, mango, nektarinky, broskve, špenát, brokolice, hrách, kapusta, řeřicha.
Zdroje beta-karotenu
zdroj množství mg/100 g
- špenát 6,0
- petržel 5,0
- kapusta 5,0
- mango 2,0
- mrkev 3,0
Funkce beta-karotenu
Primárně slouží beta-karoten jako zdroj vitaminu A, má však v organismu řadu dalších funkcí. Působí jako antioxidant, zejména jako ochranný faktor před volnými radikály, vzniklými fotooxidací. S ostatními antioxidanty (vitamin C, E, selen) působí synergicky. Má také stimulační efekt na imunitní systém.
Stabilita beta-karotenu
Karoteny jsou obecně citlivé na vzdušný kyslík a světlo a na působení některých enzymů. Dehydratace a skladování přírodních zdrojů (ovoce a zeleniny) snižují jeho biologickou aktivitu. Naproti tomu jsou karoteny poměrně stabilní v zmrazených potravinách.
Denní doporučená dávka beta-karotenu
Denní doporučená dávka pro beta-karoten není stanovena, odborníci na výživu doporučují 16 mg/den.
Toxicita beta-karotenu
Dávka 200 mg/den se udává jako hranice bezpečnosti. V případech vyššího příjmu karotenoidů a/nebo při některých chorobách (diabetes melitus, hyperlipidemie, hyperthyriodismus, nefrotický syndrom) může dojít k hyperkarotenodermii, která se projevuje zažloutnutím kůže, zejména dlaní, chodidel a kůže hlavy. Tyto příznaky jsou reverzibilní a odezní po vysazení karotenů ze stravy. Některé skupiny lidí potřebují díky svým životním návykům nebo zdravotním omezením více beta-karotenu. Např. konzumenti většího množství alkoholu nebo ženy, které užívají orální antikoncepci.
Vitamin D
Pojmem vitamin D označujeme skupinu steroidních sloučenin s aktivitou vitaminu D. Patří sem vitamin D3 – cholekalciferol, vyskytující se v živočišných tkáních a vitamin D2 – ergokalciferol, který se vyskytuje také v rostlinách. Vitamin D se přijímá stravou nebo se vytváří v pokožce z 7-dehydrocholesterolu účinkem UVB záření. Vitamin D je absorbován v horní části tenkého střeva za pomoci solí žlučových kyselin asi v polovičním množství z celkového příjmu. Zbytek se vyloučí stolicí, částečně močí.
Resorbovaný cholekalciferol se metabolizuje v játrech na 25-hydroxycholekalciferol (kalcidiol), což je forma vitaminu D, která cirkuluje a pokud to organismus vyžaduje, je dále metabolizována v ledvinách na aktivní formy vitaminu D, hlavně na 1,25-dihydroxycholekalciferol (kalcitriol). Tvorba kalcitriolu, který působí jako hormon, je regulována aktuální potřebou vápníku v organismu. Kontrolními faktory jsou jednak hladina samotného kalcitriolu, jednak množství parathyroidního hormonu, vápníku a fosforu v krvi. Podobně jako ostatní vitaminy rozpustné v tucích se i vitamin D ukládá v těle, hlavně v tukových tkáních a svalech. Zásoba vitaminu D stačí na 2-4 měsíce.
Výskyt vitamínu D
Vitamin D se vyskytuje v tuku jater ryb (mořských i sladkovodních) a v některých mořských rybách (sardinky, sledi, makrely, lososi). Menší množství vitaminu D obsahují vejce, maso, mléko, máslo.
Zdroje vitaminu D
zdroj množství
- mléko 1,25 mg/1litr
- máslo 10-20 mg/100 g
- rybí olej 112 mg/100 g
- vejce 0,14 mg/100 g
- vepřové maso 1,8 mg/100 g
Funkce vitamínu D
Vitamin D je nezbytný pro udržení minerální rovnováhy. Spolu s parathormonem a kalcitoninem ovlivňuje absorbci vápníku a fosforu v tenkém střevě a tím mineralizaci a demineralizaci kostí. Vitamin D má důležitou roli v zabezpečení správných funkcí svalů, nervů, krevní srážlivosti, buněčného růstu a využití energie. Vitamin D je také důležitý pro sekreci insulinu a prolaktinu, pro adekvátní imunitní a stresové reakce organismu, účastní se syntézy melaninu a je důležitý pro diferenciaci kožních a krevních buněk.
Projevy deficience vitamínu D
Jedním z prvních příznaků skrytého nedostatku vitaminu D je nízká hladina vápníku a fosforu v krevním séru a současně zvýšená aktivita alkalické fosfatázy. Tento stav je manifestován svalovou slabostí a ztuhlostí a také zvýšenou citlivostí k infekcím.U dětí se mohou vyskytovat nespecifické symptomy, např. roztěkanost, dráždivost, nadměrná potivost a zmenšená chuť k jídlu. Nedostatek vitaminu D může vést ke zvýšené křehkosti kostí ve stáří. Akutní nedostatek vitaminu D se projeví u dětí onemocněním, zvaným křivice (rachitis), u dospělých osteomalcií. Pro obě onemocnění je charakteristická demineralizace kostí, která se projevuje deformacemi kostry a obloukovitým zahnutí končetin a poruchami růstu u dětí.
Stabilita vitamínu D
Vitamin D je relativně stabilní vůči skladování, pokud je v suchém stavu a za přítomnosti antioxidantů. Citlivý je na působení vzdušného kyslíku, světla a tepla.
Jednotky aktivity vitamínu D
Aktivita vitaminu D je udávána jak v hmotnostních, tak i v mezinárodních jednotkách.
- 1 m.j. vitamin D = 0,025 mg cholekaciferol
- 1 mg cholekalciferol = 40 000 m.j. vitamin D
Denní doporučená dávka vitamínu D
Oficiální DDD = 5 mikrogramů. Deficience vitaminu D je poměrně obvyklá u kojenců, malých dětí a seniorů. Kojencům do šesti měsíců se vitamin D podává perorálně. Další rizikovou skupinou, která může trpět nedostatkem vitaminu D jsou vegetariáni, alkoholici, epileptici, lidé s nemocemi jater, ledvin, nebo lidé s malabsorbcí tuků. Potřeba vitaminu D stoupá při kojení.
Toxicita vitamínu D
Denní dávka vitaminu D by neměla překročit pětinásobek doporučené dávky, tedy 25 mg. Při vyšších dávkách může dojít ke kalcifikaci měkkých tkání, narušení správného růstu a poškození ledvin. Vitamin D a jeho metabolity přechází do lidského mléka (předávkování kojenců touto cestou však nebylo dosud popsáno). Nebyly prokázány mutagenní, karcinogenní ani teratogenní účinky tohoto vitaminu.
Vitamin E
Pojem vitamin E zahrnuje čtyři tokoferoly (alfa, beta, gama a delta tokoferol) a čtyři tokotrienoly (alfa, beta, gama a delta tokotrienol). Největší biologickou aktivitu má alfa-tokoferol, zatímco nejvyšší antioxidační aktivitu vykazuje gama-tokoferol. Vitamin E se vstřebává v trávicím traktu za pomoci žlučových kyselin. Ukládá se v játrech, tukových tkáních a v menší míře ve svalech.
Výskyt vitamínu E
Nejbohatším zdrojem vitaminu E jsou rostlinné oleje (arašídový, sojový, kukuřičný, slunečnicový), ořechy, semena, obilná zrna, klíčky obilnin a luštěnin. Malé množství vitaminu E obsahují také vejce, mléko, mléčné produkty, maso, ryby a také některé rostliny (špenát, brokolice). Ke kolísání obsahu vitaminu E v rostlinných zdrojích dochází v závislosti na ročním období.
Funkce vitamínu E
Primární funkcí vitaminu E je antioxidační ochrana organismu. Chrání lipidy a lipoproteiny biologických membrán svalů, nervů a kardiovaskulárního systému před oxidací, pomáhá prodlužovat životaschopnost červených krvinek a umožňuje lidskému organismu optimální využití vitaminu A. Byla dokázána pozitivní souvislost mezi antioxidačními vlastnostmi vitaminu E a prevencí některých onemocnění, např. kardiovaskulárních onemocnění, katarakty a senilní makulární degenerace. Antioxidační vlastnosti vitaminu E jsou podporovány současnou přítomností vitaminu C, selenu a případně i beta-karotenu. Vitamin E také zvyšuje odolnost organismu proti virům a bakteriím (zejména u seniorů).
Stabilita vitamínu E
Ke ztrátám vitaminu E dochází vlivem světla, oxidace vzdušným kyslíkem a dlouhodobého skladování. Při průmyslovém zpracování surovin dochází k vyšším ztrátám vitaminu E (např. rafinací rostlinných olejů se ztratí až 70% z původně přítomného množství vitaminu E).
Jednotky aktivity vitamínu E
Aktivita vitaminu E je udávána jak v hmotnostních, tak a v mezinárodních jednotkách, lze se setkat také s jednotkou tokoferolekvivalent (TE). Při vzájemných přepočtech je třeba zohlednit formu vitaminu a jeho původ. Přírodní vitamin E (D-alfa-tokoferol) má dvojnásobnou aktivitu ve srovnání se syntetickým vitaminem E (DL-alfa-tokoferol)
1 IU vitamin E = 1 mg D,L-alfa-tokoferol acetát
- 1 mg alfa-tokoferol acetát = 0,91 mg alfa-tokoferol
- 1 mg D-alfa-tokoferol acetát = 1,36 IU vitamin E
- 1 mg D,L-alfa-tokoferol = 1,1 IU vitamin E
- 1 mg D-alfa-tokoferol = 1,49 IU vitamin E
- 1 tokoferolekvivalent TE = 1 mg D-alfa-tokoferol
- 1 tokoferolekvivalent TE = 1,49 mg D,L-alfa-tokoferol acetát
Denní doporučená dávka vitamínu E
Oficiální DDD = 12 miligramů. Doporučená vyživová dávka je vztažena na přírodní alfa-tokoferol (t.j. na D-alfa-tokoferol). Syntetický vitamin E má poloviční účinnost, t.j. DL-alfa tokoferolu musí být dvojnásobné množství, aby se docílilo stejné biologické aktivity jako u přírodního vitaminu E. Deficience vitaminu E jsou vzácné a jsou většinou vyvolané některým onemocněním. Projevují se např. u lidí s tukovou malabsorbcí. U kojenců a předčasně narozených dětí je deficience vitaminu E spojena s hemolytickou anemií, intravenózní krvácivostí a fibroplasií.
Toxicita vitamínu E
Tokoferol vykazuje ve srovnání s ostatními lipofilními vitaminy extrémně nízkou toxicitu, předávkování je však spojeno s nežádoucími vedlejšími účinky. Za bezpečnou dávku (UL) se v současné době považuje dávka 1 000 mg D-alfa-tokoferolu denně.
Vitamin K
Pojem vitamin K označuje více sloučenin přírodního i syntetického původu. Vitamin K1 (fylochinon) se vyskytuje převážně v rostlinných zdrojích, vitamin K2 (menachinon) je syntetizován bakteriemi trávicího traktu živočichů. Vitamin K3 (menadion) je syntetický a může být v trávicím traktu přeměnen na vitamin K2. Vitamin K se absorbuje v horní části trávicího traktu. Efektivnost absorbce závisí na přítomnosti žlučových kyselin, pankreatické lipázy a na přítomnosti současně přijatého tuku. Za normálních fyziologických podmínek je 30-40 % absorbovaného vitaminu K vylučováno stolicí, asi 15 % močí. Vitamin K se ukládá v játrech. Množství uloženého vitaminu K je poměrně malé a jeho zásoba stačí asi na 1-2 týdny.
Výskyt vitamínu K
Zdrojem vitaminu K1 je zelená listnatá zelenina (špenát, brokolice, kapusta), soja, hovězí játra, vaječný žloutek, obiloviny, brambory, rajčata a sekundárně také máslo a sýry. Obsah vitaminu K v těchto zdrojích kolísá podle ročního období.
Zdroje vitaminu K
zdroj množství mg/100 g
- pekingské zelí 4,40
- štěrbák 38,00
- hlávková kapusta 3,20
Funkce vitamínu K
Vitamin K je nezbytný pro tvorbu prothrombinu (koagulačního faktoru II), bílkoviny, která se přemění v rozpustný fibrinogen a v této formě cirkuluje v krvi. Fibrinogen se pak dále mění na nerozpustný fibrin, hlavní složku krevní sraženiny. Vitamin K je důležitý pro syntézu dalších pěti bílkovin (koagulačních faktorů), které se rovněž podílejí na procesu krevní srážlivosti. Nedostatek vitaminu K vede ke snížení srážlivosti krve. Vitamin K se účastní karboxylace některých aminokyselin a má (spolu s vitaminem D3, C, B6) důležitou roli v metabolismu vápníku, resp. při ukládání vápníku do kostní hmoty.
Stabilita vitamínu K
Vitamín K je citlivý na světlo, alkalické, kyselé a oxidační látky. Relativně stabilní je při zvýšené teplotě a přítomnosti redukujících látek.
Denní doporučená dávka vitamínu K
Oficiální DDD = 75 mikrogramů. Denní doporučená výživová dávka se pohybuje u dětí 30-50 ug, u dospělých 60-80 ug vitaminu K. Umělé dodávání vitaminu K potřebují kojenci. Novorozencům a plně kojeným dětem se podává vitamin K perorálně k prevenci hemorhagie. Lidské mléko je chudé na vitamin K a mikrobiální flóra novorozenců není plně vyvinuta. Vyšší dávky vitaminu K jsou vhodné u lidí s léčbou antibiotiky, u lidí s tukovou malabsorbcí nebo onemocněním jater.
Toxicita
Hypervitaminóza vitaminu K je vzácná. Horní hranice bezpečné dávky (UL) nebyla stanovena. Vitamin K1 a K2 jsou ve vysokých dávkách prakticky netoxické, u syntetického vitaminu K3 byly popsány při vyšších dávkách nežádoucí účinky. U laboratorních zvířat nebyly popsány nežádoucí účinky jak po orálním, tak parenterálním podáním dávky 25 g vitaminu K/kg.
V druhém díle článku se dočtete:
- Vitamín C
- Vitamín B1 (thiamin)
- Vitamín B2 (riboflavin)
- Vitamín B6 (pyridoxin)
- a další..