Domů / Blog / Výživa a suplementy / Vše o vitamínech - 2. část

Vše o vitamínech - 2. část

První díl odborného megačlánku o vitamínech pojednával hlavně o vitamínech rozpustných v tucích (A, D, E, K). Druhý díl pokračuje skupinou vitamínů rozpustných ve vodě, především oblíbeného vitamínu C a známým komplexem vitamínů B 1 až B 12, včetně konkrétních zdrojů a potravin, které je obsahují.

 

Vitamin C

Kyselina L-askorbová je hydrofilní vitamin, který se vyskytuje v buňkách živých organismů ve dvou formách, jako kyselina L-askorbová a dehydroaskorbová. Vytváří navzájem reverzibilní oxidačně-redukční systém.

Výskyt vitamínu C

Vitamin C se vyskytuje nejčastěji ve formě kyseliny askorbové zejména v ovoci a zelenině. Hlavními zdroji vitaminu C jsou citrusové plody, černý rybíz, paprika, jahody, rajčata, brokolice, brambory, zelí. Množství vitaminu C v těchto zdrojích kolísá v závislosti na odrůdě, klimatu, způsobu sklizně, skladování a zpracování. Z živočišných zdrojů jsou to především játra a ledviny, množství vitaminu C je v živočišných zdrojích ve srovnání s rostlinnými velice malé.

Zdroje vitaminu C

zdroj množství mg/100 g

  • brokolice 90-150
  • kapusta 120-180
  • brambory 10-30
  • špenát 50-90
  • jablka 10-30
  • citrusové plody 50-70
  • jahody 40-90

Funkce vitamínu C

Vitamin C má v lidském organismu mnoho funkcí. Je důležitý pro tvorbu kolagenu a tím se podílí na syntéze a regeneraci svalů, cévních tkání, kostí, chrupavek, zubů a dásní. Pozitivní vliv vitaminu C na tvorbu kolagenu způsobuje i rychlé a nekomplikované hojení pooperačních ran. Vitamin C se účastní řady metabolických procesů v lidském organismu: metabolismu železa a žlučových kyselin, syntézy různých hormonů a neurotransmiterů, podílí se na metabolismu kyseliny listové a některých aminokyselin.

Je důležitý pro správnou funkci imunitního systému, podporuje odolnost organismu proti infekcím. Řada studií prokázala, že podávání vitaminu C během nachlazení zkracuje dobu a zmírňuje průvodní symptomy tohoto onemocnění. Jako antioxidant spolu s dalšími vitaminy (vitamin E a beta-karoten) hraje roli v prevenci kardiovaskulárních onemocnění, kde jednak chrání lipidy buněčných membrán před oxidací, jednak regeneruje vitamin E, a projevuje se zde i jeho vliv na tvorbu kolagenu, látky, dávající cévám pevnost a pružnost. Vitamin C se za účasti žlučových kyselin podílí na degradaci krevního cholesterolu. Vitamin C působí také preventivně při tvorbě nežádoucích nitrosaminů v žaludku, které zde vznikají při metabolické přeměně nitrátů, látek, vyskytujících se v zauzených nebo nasolených potravinách.

Stabilita vitamínu C

Vitamin C je díky své chemické struktuře poměrně nestabilní, je citlivý na světlo, teplo, a vzdušný kyslík. V přírodních zdrojích klesá jeho obsah v závislosti na době a podmínkách jejich skladování. Při kuchyňské úpravě se sníží obsah vitaminu C v potravinách až o 70 %.

Jednotky vitamínu C

Vitamin C se v doplňcích stravy vyskytuje jako kyselina askorbová, askorbát sodný nebo vápenatý, příp. ve formě askorbyl palmitátu.

  • 1 mg kys.askorbová = 1,125 mg askorbát sodný
  • 1 mg askorbát sodný = 0,889 mg kys.askorbová
  • 1 mg kys.askorbová = 1,210 mg askorbát vápenatý
  • 1 mg askorbát vápenatý = 0,8262 mg kys.askorbová
  • 1 mg kys.askorbová = 2,353 mg askorbyl palmitát
  • 1 mg askorbyl palmitát = 0,425 mg kys.askorbová

Denní doporučená dávka vitamínu C

Oficiální DDD = 80 miligramů. Denní doporučená dávka vitaminu C závisí na věku, pohlaví, na životním stylu. V ČR je průměrná denní doporučená dávka 60-75 mg vitaminu C. Větší spotřebu vitaminu C mají těhotné a kojící ženy, diabetici, osoby v rekonvalescenci, kuřáci, alkoholici, starší lidé, především v ústavní péči, drogově závislí lidé, lidé, žijící ve znečištěném ovzduší, pod stálým stresem apod.

První příznaky nedostatku vitaminu C jsou velice nespecifické - malátnost, zvýšená únavnost, ztráta chuti k jídlu, nízká odolnost vůči infekcím. Déle trvající nedostatek vitaminu C se projevuje krvácivostí dásní, ztrátou zubů, dochází k oslabení a narušení kolagenních struktur a rozsáhlé kapilární krvácivosti (kurděje). Neléčený stav může vyústit ve smrt. Kurděje se vyskytují vzácně, nejnižší preventivní dávka proti tomuto onemocnění je 10-15 mg vitaminu C denně. Tak jako ostatní vitaminy rozpustné ve vodě se i vitamin C při nadbytku vylučuje močí a musí se průběžně doplňovat. Jeho zásoba v organismu vydrží cca 2-6 týdnů.

Toxicita vitamínu C

Hypervitaminóza není známa, velké dávky vitaminu C podávané po delší dobu mohou mít mírný laxativní účinek. Za bezpečnou dávku pro dospělého (UL) se považuje 2.000 mg kyseliny askorbové denně.

Vitamin B1tofu

Triviální název je thiamin.

Výskyt vitamínu B1 thiaminu

Vitamin B1 je v přírodních zdrojích velmi rozšířený, i když se vyskytuje v poměrně malém množství. V rostlinách se vyskytuje jako thiamin, v živočišných zdrojích nejčastěji ve formě thiamindifosfátu (80-85 %) a mono- a trifosfátu (15-20 %). Nejbohatším zdrojem jsou sušené pivovarské kvasnice, dále celá obilná zrna, neloupaná rýže, rajčata, zelí květák, brokolice. Mezi nejbohatší živočišné zdroje patří játra, ledviny, srdce a vepřová svalová tkáň.

Zdroje vitaminu B1 thiaminu

zdroj množství mg/100 g

  • droždí 15,6
  • luštěniny 0,6
  • soja 0,83-0,85
  • vnitřnosti 0,18-0,60
  • ryby 0,10-0,17

Funkce vitaminu B1 thiaminu

Vitamin B1 je nezbytný pro metabolismus sacharidů, kde vystupuje jako koenzym (thiamin pyrofosfát - TPP) metabolických přeměn glukózy na energii. Podílí se také na vedení nervových impulsů a metabolismu kyslíku. Účinek vitaminu B1 se zvyšuje za přítomnosti dalších vitaminů B-komplexu (vitamin B6, B12, niacin a kyselina pantothenová).

Stabilita vitamínu B1 thiaminu

Vitamin B1 je citlivý na teplotu, vzdušný kyslík a světlo.

Jednotky vitamínu B1 thiaminu

V doplňcích stravy se lze setkat s několika různými chemickými formami thiaminu, pro přepočet mezi nimi platí vztahy:

  • 1 mg thiamin = 1,3380 mg thiamin hydrochlorid
  • 1 mg thamin hydrochlorid = 0,7474 mg thiamin
  • 1 mg thiamin = 1,2710 mg thiamin hydrochlorid anhydrid
  • 1 mg thiamin = 1,2337 mg thiamin mononitrát
  • 1 mg thiamin mononitrát = 0,8106 mg thiamin

Denní doporučená dávka vitamínu B1 thiaminu

Oficiální DDD = 1,1 miligramu. Množství potřebného vitaminu B1 je svázáno s příjmem sacharidů, na jejichž metabolismu se podílí. Větší množství potřebují těhotné a kojící ženy, těžce pracující lidé, alkoholici, konzumenti většího množství kávy a čaje, lidé trpící některými chorobami (onemocnění jater, infekční onemocnění, zvětšení štítné žlázy, rakovina). Vitamin B1 se v lidském organismu téměř neukládá, jeho zásoba stačí na 4-10 dnů. Je nutné thiamin denně přijímat.

Toxicita vitamínu B1 thiaminu

Byly popsány ojedinělé alergické reakce u senzitivních lidí při orálním podání 5-10 g vitaminu B1. Bezpečná dávka (UL) pro tento vitamin nebyla stanovena.

Vitamin B2sýr

Triviální název je riboflavin. Ve většině zdrojů je vitamin B2 vázán ve formě flavoproteinů. Flavoproteiny jsou absorbovány v horní části tenkého střeva a dále metabolizovány. Výslednými formami metabolismu jsou dva koenzymy – flavin mononukleotid (FMN) a flavin adenin dinukleotid (FAD), které jsou součástí enzymů oxidoreduktáz. Malé množství vitaminu B2 se skladuje v játrech (cca 30% z celkového množství vitaminu B2, přítomného v organismu), zásoba stačí na dobu 2-6 týdnů.

Výskyt vitamínu B2 riboflavinu

Vitamin B2 je jedním z nejrozšířenějších vitaminů. Nejbohatšími zdroji jsou droždí a játra, mezi běžné zdroje patří mléko a mléčné produkty, maso, vejce a zelená listnatá zelenina. Zatímco v mléce je vitamin B2 přítomen převážně volný, ve většině ostatních zdrojů je vázán ve formě bílkovinných komplexů – flavoproteinů.

Zdroje vitaminu B2 riboflavinu

zdroj množství mg/100 g

  • mléko 0,15-0,17
  • vejce 0,48
  • maso 0,10-0,33
  • játra 3,00-3,60
  • sýry 0,54

Funkce vitamínu B2 riboflavinu

Vitamin B2 se jako součást oxidoreduktáz podílí na přenosu kyslíku v dýchacím řetězci. Podílí na metabolismu sacharidů, bílkovin a tuků, účastní se přenosu elektronů v řadě důležitých oxidoredukčních reakcí. Ve formě koenzymů se podílí na přeměně aminokyseliny tryptofan na vitamin niacin a na konverzi pyridoxinu a kyseliny listové do jejich koenzymových forem. Vitamin B2 je nezbytný pro správnou funkci některých částí sliznic a kůže.

Projevy deficience vitamínu B2 riboflavinu

První symptomy nedostatku vitaminu B2 jsou bolavé a citlivé ústní koutky, záněty sliznic vnitřní části ústní dutiny a jazyka, mazotok kůže ve vlasové části lebky, záněty spojivek a světloplachost.

Stabilita vitamínu B2 riboflavinu

Vitamin B2 je poměrně stálý vůči teplu, nestabilní je za přítomnosti světla.

Jednotky vitamínu B2 riboflavinu

Množství vitaminu B2 se udává v hmotnostních jednotkách.

Denní doporučená dávka vitamínu B2 riboflavinu

Oficiální DDD = 1,4 miligramu. K deficienci riboflavinu nejčastěji dochází u lidí, kteří jsou léčeni antibiotiky nebo trpí některými chorobami (např. onemocnění štítné žlázy nebo poruchy trávicího traktu, celiakie, cirhóza jater, diabetes). Zvýšený příjem riboflavinu potřebují ženy, užívající orální kontraceptiva, děti a adolescenti, starší lidé, lidé, kteří z různých důvodů nepřijímají mléko a mléčné produkty a také novorozenci, kteří prodělali fototerapii kvůli novorozenecké žloutence. Pokusy na zvířatech ukázaly, že nedostatek vitaminu B2 je teratogenní.

Toxicita vitamínu B2 riboflavinu

Hypervitaminóza vitaminu B2 nebyla popsána. Bezpečná dávka (UL) nebyla stanovena.

Vitamin B6 (pyridoxin)kuřecí prsa

Pojmem vitamin B6 se označuje skupina látek se stejným metabolickým účinkem a rozdílnou formou – pyridoxol je alkohol, pyridoxal aldehyd, pyridoxiamin má formu aminu.

Výskyt vitamínu B6

Pyridoxol se vyskytuje zejména v rostlinách, zatímco pyridoxal a pyridoxamin se nachází v živočišných tkáních. Nejbohatším zdrojem vitaminu B6 je kuřecí maso, hovězí játra, vepřové a telecí maso. Mezi další zdroje patří šunka, ořechy, chléb a celozrnné cereální výrobky.

Zdroje vitaminu B6

zdroj množství mg/100 g

  • maso 0,33-0,50
  • mléko 0,04
  • vejce 0,19
  • chléb 0,30
  • hrách 6,70

Funkce vitamínu B6

Vitamin B6 se ve formě koenzymu podílí především na metabolismu aminokyselin. Účastní se produkce serotoninu a jiných neurotransmiterů. Ve formě pyridoxalfosfátu se podílí na uvolňování energie konverzí glykogenu na glukózu. Vitamin B6 také podporuje imunitní systém organismu. Jeho účinek se zvyšuje za přítomnosti některých vitaminů B-komplexu (niacin, riboflavin, biotin). Vitamin B6 má preventivní a podpůrný účinek při léčbě neuropatií, homocysteinurie, revmatických onemocnění a premenstruačního syndromu.

Projevy deficience vitamínu B6

Deficience vitaminu B6 je poměrně vzácná. Větší nedostatek vitaminu B6 se projevuje abnormálním snížením obsahu hemoglobinu a erytrocytech, a ztrátou schopnosti konverze aminokyseliny tryptofanu na kyselinu nikotinovou. Deficience vitaminu B6, vyvolaná přítomností antagonistů tohoto vitaminu, nebo geneticky indukovanými chybami v metabolismu aminokyselin, může způsobit řadu onemocnění: abnormálně malý vzrůst, sníženou tvorbu protilátek, kožní onemocnění (seborhoidní dermatitida), ledvinové kameny, degeneraci nervů a pod. Tato onemocnění však mohou mít i jinou příčinu, než je nedostatek vitaminu B6.

Stabilita vitamínu B6

Vitamin B6 je relativně tepelně stabilní, inaktivuje se ale oxidací a působením UV světla. Nestabilní je v přírodních zdrojích během kuchyňských úprav - zmrazením zeleniny dochází k 25 % ztrátě vitaminu B6, mletím mouky až k 90 % ztrátě, během vaření ve vodě může dojít až k jeho 40 % inaktivaci.

Jednotky vitamínu B6

  • 1 mg pyridoxol = 1,22 mg pyridoxol hydrochlorid
  • 1 mg pyridoxol hydrochlorid = 0,82 mg pyridoxol

Denní doporučená dávka vitamínu B6

Oficiální DDD = 1,4 miligramu. Potřeba vitaminu B6 je ovlivněna příjmem bílkovin. Větší množství potřebují lidé, kteří mají vyšší příjem bílkovin, např. sportovci, užívající bílkovinné preparáty. Vyšší přísun tohoto vitaminu potřebují také ženy, užívající hormonální antikoncepci (estrogen), těhotné a kojící ženy, chronicky nemocní lidé, užívající některé léky a osoby s celiakií.

Toxicita vitamínu B6

Vitamin B6 je obecně dobře tolerován, pokusně bylo stanoveno, že denní dávka 100 mg, užívaná po dobu 3-4 let, nevyvolává negativní vedlejší reakce. Bezpečná dávka (UL) pro dospělého je 100 mg denně.

Vitamin B12ryby

Vitamin B12 patří ke skupině kobalaminů. V živých organismech se vyskytuje většinou jako hydroxykobalamin, adenosylkobalamin a methylkobalamin. Poslední dvě jmenované formy jsou aktivní koenzymy. Kyanokobalamin, syntetická forma vitaminu B12, se pro svoji dostupnost a dobrou stabilitu běžně používá ke klinickým účelům. Do aktivní formy se přeměňuje během metabolických procesů organismu. K absorbci vitaminu B12 je zapotřebí vnitřní faktor, bílkovina, nacházející se v žaludeční mukóze. Samotná absorbce vitaminu B12 probíhá v tenkém střevě. Vitamin B12 se skladuje v organismu převážně v játrech, částečně v ledvinách, srdci a mozku. Jeho zásoba je extrémní, stačí až na 2 roky.

Výskyt vitamínu B12

Primárním zdrojem vitaminu B12 jsou pouze živočišné produkty, zejména vnitřnosti (játra, ledviny, srdce a mozek), mezi další zdroje patří ryby, vejce a mléčné produkty. Některé mikroorganismy mohou vitamin B12 syntetizovat, takže tento vitamin může být přítomen v zakysaných mléčných potravinách. Vitamin B12 je syntetizován střevními bakteriemi v trávicím ústrojí lidí, ale mimo tu oblast, kde dochází k jeho vstřebávání.

Funkce vitamínu B12

Vitamin B12 je důležitý pro tvorbu krevních tělísek, různých bílkovin a pouzder, obalujících nervová vlákna, a pro správný růst. Ve formě adenosylkobalaminu působí jako koenzym při důležitých metabolických reakcích tuků a sacharidů a při syntéze DNA. Ve formě methylkobalaminu se podílí na biosyntéze aminokyseliny methioninu, potřebného při biosyntéze červených krvinek. Během tohoto procesu regeneruje kyselinu listovou, která se na tvorbě červených krvinek také podílí. Aktivuje lymfocyty imunitního systému a tím pozitivně ovlivňuje jeho funkci.

Projevy nedostatku vitamínu B12

Klinický nedostatek vitaminu B12, zaviněný nedostatkem tohoto vitaminu ve výživě, je vzácný. Nedostatek vitaminu B12 může vyústit v megaloblastickou anémii a v neuropathii, dále vede k defektní syntéze DNA v buňkách. Příznaky nedostatku vitaminu B12 jsou podobné jako u kyseliny listové. Hlavní odlišností je, že pouze nedostatek vitaminu B12 je spojen s degenerací míchy. Pokud by k léčbě deficience vitaminu B12 byla chybně použita kyselina listová, příznaky anemie by byly zmírněny, ale nebylo by odstraněno riziko poškození nervového systému. Příčina anémie není většinou přímo v nedostatku železa a vitaminu B12, ale v deficienci tzv. vnitřního faktoru, potřebného ke vstřebávání vitaminu B12. Ke vstřebávání železa je potřebná také kyselina listová a vitamin C. Nedostatek vitaminu B12 je běžný u veganů. U dětí, kojených veganskými matkami, se mohou v prvním roce života projevit neurologické a hematologické disfunkce, které lze léčit substituční terapií. Nedostatkem vitaminu B12 dále mohou trpět lidé s poruchou absorbce kobalaminu, většinou starší lidé s atrofií trávicího ústrojí.

Stabilita vitamínu B12

Vitamin B12 je stabilní vůči teplu, svoji aktivitu ztrácí na světle, za přístupu vzduchu a v alkalickém prostředí.

Jednotky vitamínu B12

Množství vitaminu B12 se udává v hmotnostních jednotkách.

Denní doporučená dávka vitamínu B12

Oficiální DDD = 2,5 mikrogramu. Denní doporučená dávka pro dospělé osoby je 3 ug. Pro kojící a těhotné ženy je vyšší (4 ug, resp. 3,5 ug).

Toxicita vitamínu B12

U lidí nebyly prokázány nežádoucí účinky při jednorázovém orálním podání kyanokobalaminu v dávce 100 mg a při dlohodobém podávání 1 mg/týdně po dobu pěti let. Bezpečná denní dávka (UL) nebyla stanovena.

Niacinmaso

Pojem niacin zahrnuje kyselinu nikotinovou a její amidový derivát (nikotinamid). Lidský organismus si vytváří niacin z aminokyseliny tryptofanu, toto množství je však velmi malé a nepostačující. Niacin se ukládá v játrech, jeho zásoba stačí na 2-6 týdnů.

Výskyt niacinu

Niacin (ve formě nikotinamidu) se vyskytuje především v živočišných produktech, v mase a vnitřnostech. V rostlinných produktech se vyskytuje ve formě kyseliny nikotinové. V cereálních produktech je kyselina nikotinová vázána ve formě komplexu (niacytin), který je špatně biologicky využitelný.

Funkce niacinu

Hlavní funkcí niacinu je účast na získávání energie během metabolických přeměn sacharidů, tuků a bílkovin. Těchto procesů se niacin zúčastňuje ve formě dvou klíčových koenzymů NAD (nikotinamid adenin dinukleotid) a NADP (nikotinamid adenin dinukleotid fosfát). Niacin je důležitý pro adekvátní vývoj a růst organismu, účastní se syntézy některých hormonů.

Projevy deficience niacinu

Klinický projev nedostatku niacinu (pelagra) je vzácný. Toto onemocnění je charakteristické změnou barvy a hrubosti kůže, poškozením sliznic úst, chudokrevností, průjmem a neuropatiemi. Lehký nedostatek niacinu se projevuje mnoha nespecifickými symptomy, např.: nespavost, ztráta chuti k jídlu, váhový úbytek, bolestivost jazyka a sliznice ústní dutiny, bolesti břicha, atd. Větší množství potřebují těhotné a kojící ženy a lidé s onemocněním ledvin.

Jednotky niacinu

Užívají se hmotnostní jednotky, někdy se lze setkat s jednotkou niacin ekvivalent (NE).

  • 1 mg kys.nikotinová / niacin = 1 mg niacin ekvivalent
  • 1 mg niacin ekvivalent = 60 mg tryptofan
  • 1 mg kys.nikotinová / niacin = 1,008 mg nikotinamid
  • 1 mg nikotinamid = 0,992 mg kys.nikotinová / niacin

Denní doporučená dávka niacinu

Oficiální DDD = 16 miligramů. Denní doporučená výživová dávka se pro dospělé pohybuje v rozmezí 15-20 mg podle pohlaví a věku.

Toxicita niacinu

U kyseliny nikotinové v dáce 300 mg denně byly prokázány vedlejší účinky (zvracení, nevolnost), dávky 2,5 g denně byly spojeny s hepatotoxicitou, glukózovou intolerancí hyperglykémií, nevolností, apod. Dosud nebyly prokázány teratogenní, mutagenní nebo karcinogenní účinky tohoto vitaminu. Nikotinamid vykazuje u zvířat asi dvou- až třínásobně větší toxicitu než kyselina nikotinová. Za bezpečnou denní dávku se považuje 20-35 mg niacinu podle pohlaví.

Biotinsoja

Molekula biotinu má tři asymetrické atomy uhlíku, takže existuje osm možných isomerů biotinu. Biologicky aktivní je pouze D-biotin.

Výskyt biotinu

Biotin se nalézá v mnoha zdrojích, ale v poměrně malých koncentracích. Mezi nejbohatší zdroje patří droždí, játra a ledviny, a dále vaječný žloutek, soja, ořechy, cereálie. Absorbce biotinu závisí na jeho zdroji, biotin je přítomen jak volný, tak vázaný na bílkoviny.

Zdroje biotinu

zdroj množství mg/100 g

  • čočka 13
  • sojové boby 60
  • droždí 80
  • ořechy 34-37
  • játra 100

Funkce biotinu

Biotin se jako koenzym řady karboxyláz, transkarboxyláz a dekarboxyláz účastní řady karboxylačních reakcí. Je tak nezbytný pro správný vývoj a funkci organismu. Podobně jako ostatní vitaminy B-komplexu je také biotin důležitý pro metabolismus živin, např. je složkou enzymů, podílejících se na syntéze mastných kyselin, aminokyselin a glukózy.

Projevy deficience biotinu

Nedostatek biotinu je poměrně vzácný, první symptomy deficience jsou nespecifické, patří sem nechutenství, zvracení, dermatologické problémy, mentální deprese a padání vlasů (alopecie). Při dlouhodobém nedostatku biotinu se může projevit anémie, hypercholesterolemie.

Denní doporučená dávka biotinu

Oficiální DDD = 50 mikrogramů. Denní doporučená výživová dávka nebyla pro tento vitamin stanovena. K deficienci vitaminu jsou náchylní kojenci do šesti měsíců věku a lidé, konzumující větší množství syrového vaječného bílku (Zde je přítomen avidin, který váže biotin do neaktivního komplexu. Tepelným záhřevem avidin schopnost vazby ztrácí, takže vařená vejce biotin neinaktivují). K vážné deficienci biotinu dochází u dětí, které mají určitou vrozenou vadu metabolismu, projevující se nedostatkem biotinidázy.

Toxicita biotinu

Denní bezpečná dávka (UL) nebyla stanovena. Biotin patří mezi vitaminy s nejnižší toxicitou. Např. u dětí s vrozenými poruchami enzymů, závislých na biotinu, byly dobře tolerovány parenterální dávky 10 mg biotinu denně.

Kyselina pantothenováhouby

Biologicky aktivní je kyselina D-pantothenová i její alkohol D-pantothenol.

Výskyt a zdroje kyseliny pantohenové

Kyselina pantothenová se vyskytuje v mnoha zdrojích, takže izolovaná deficience tohoto vitaminu se prakticky nevyskytuje. Nejbohatším zdrojem jsou vnitřnosti, obilí s celozrnné výrobky. Nejčastěji se vyskytuje jako část koenzymu A, který se resorbuje v žaludku a tenkém střevě a pak se postupně uvolňuje až na kyselinu pantothenovou.

Zdroje kyseliny pantothenové

zdroj množství mg/100 g

  • játra 4,1-7,0
  • vejce 1,6
  • droždí 5,3
  • ořechy 0,7-2,14
  • žampiony 2,1

Funkce kyseliny pantothenové

Kyselina pantothenová, jako složka koenzymu A, hraje klíčovou roli v metabolismu sacharidů, tuků a bílkovin, a tak se podílí na všech reakcích stavby a odbourávání buněk a tkání. Účastní se acetylace karnitinu, tedy i energetickém využití mastných kyselin a je potřebná pro syntézu sterolů, např. cholesterolu, žlučových kyselin, provitaminu D a některých hormonů. Je nezbytná pro syntézu řady dalších, např. porfyrinu (hemoglobin, myoglobin, cytochromy dýchacího řetězce), acetylcholinu (neurotransmiter), fosfolipidů (složka buněčných membrán). Má význam při tvorbě protilátek a účastní se imunitních procesů organismu.

Projevy deficience kyseliny pantothenové

Deficence samotné kyseliny pantothenové není známa, nedostatek tohoto vitaminu je většinou spojen s nedostatkem celé skupiny vitaminů B-komplexu. Deficience kyseliny panthotenové, vyvolané uměle na zvířatech, způsobují poruchy růstu, fertility, neurosvalové poruchy a dermatologická poškození.

Denní doporučená dávka kyseliny pantothenové

Oficiální DDD = 6 miligramů. Denní doporučená výživová dávka nebyla pro tento vitamin stanovena. Vyšší nároky na příjem tohoto vitaminu mají alkoholici, ženy, užívající orální antikoncepci, diabetici, starší lidé a lidé s onemocněním trávicího ústrojí.

Jednotky kyseliny pantothenové

V doplňcích stravy se vyskytuje kyselina pantothenová, panthenol nebo pantothenát vápenatý, příp. sodný.

  • 1 mg kys.pantothenová = 1,088 mg pantothenát vápenatý
  • 1 mg kys.pantothenová = 1,12 mg pantothenát sodný
  • 1 mg pantothenát vápenatý = 0,8925 mg kys.pantothenová
  • 1 mg panthenol = 1,068 mg kys.pantothenová
  • 1 mg panthenol = 1,161 mg pantothenát vápenatý
  • 1 mg panthenol = 1,181 mg pantothenát sodný
  • 1 mg kys.pantothenová = 0,936 mg panthenol
  • 1 mg pantothenát vápenatý = 0,861 mg panthenol
  • 1 mg pantothenát sodný = 0,847 mg panthenol

Toxicita kyseliny pantothenové

Jak při perorálním, tak při parenterálním podávání kyseliny pantothenové a jejích derivátů nebyly zaznamenány toxické účinky. Bezpečná denní dávka (UL) nebyla stanovena.

Kyselina listová - folátfazole

Chemicky se jedná se o kyselinu pteroylglutamovou, vázanou jako mono- nebo polyglutamát. Skupině látek s aktivitou vitaminu kyseliny listové se také říká foláty.

Výskyt a zdroje folátu

Foláty se vyskytují v mnoha rostlinných a živočišných surovinách. Nejbohatším zdrojem jsou játra, tmavě zelená listová zelenina, fazole a obiloviny.

Zdroje kyseliny listové (folátu)

zdroj množství mg/100 g

  • játra 300-1800
  • droždí 1500
  • brokolice 170-190
  • zelený salát 20-200
  • špenát 50-200

Funkce kyseliny listové, folátu

Aktivní formou kyseliny listové v organismu je kyselina tetrahydrofolová, která působí jako koenzym při mnoha esenciálních metabolických reakcích. Spolu s vitaminem B12 se podílí na tvorbě krevních tělísek, je významná pro dobrou funkci kostní dřeně. Důležitou roli má zejména v metabolismu aminokyselin, takže se podílí prakticky na všech růstových a vývojových procesech v organismu. Účastní se rovněž biosyntézy nukleových kyselin a některých složek nervových tkání, tím zasahuje do přenosu genetické informace v buňce.

Nedostatek kyseliny listové u těhotných žen může být příčinou závažných vývojových poruch mozku a lebky (rozštěpy patra, neuzavření lebečních kostí). K mírnější formě patří tzv. „spina bifida“, což je defektní vývoj páteře s možnými následnými poruchami míchy. Důležitá je funkce kyseliny listové v metabolismu homocysteinu. Homocystein vzniká v lidském organismu při štěpení bílkovin a jeho zvýšená hladina v krvi je spojována se zvýšeným rizikem kardiovaskulárních onemocnění. Kyselina listová se spolu s vitaminem B12 a B6 podílí na konverzi homocysteinu na neškodný methionin.

Projevy deficience kyseliny listové, folátu

Nedostatek kyseliny listové v obecné populaci je poměrně častý, a to i v průmyslově vyspělých zemích. Je výsledkem neadekvátního příjmu tohoto vitaminu, defektní absorbce, abnormálního metabolismu nebo zvýšených nároků organismu. Mezi běžné projevy nedostatku kyseliny listové patří únavnost, ztráta energie, citlivost a bolestivost jazyka a sliznic ústní dutiny. Závažný je nedostatek kyseliny listové u žen fertilního věku, resp. u těhotných. Deficience tohoto vitaminu může způsobit defekt míšní trubice a předčasné narození dítěte, příp. potrat.

Stabilita kyseliny listové, folátu

Kyselina listová je ze všech vitaminů nejvíce labilní. Při technologickém a kulinářském zpracování potravin může dojít až k 90% ztrátě biologické aktivity tohoto vitaminu.

Jednotky kyseliny listové, folátu

Množství kyseliny listové se udává v hmotnostních jednotkách.

Denní doporučená dávka kyseliny listové (folátu)

Oficiální DDD = 200 mikrogramů. Zvýšená dávka kyseliny listové je doporučována pro těhotné a kojící ženy. Ženy, plánující těhotenství, by měly zvýšit dávku kyseliny listové tři měsíce před početím. Zvýšený příjem je nutný u lidí, trpících některými chorobami, např. rakovinou, epilepsií, infekčními chorobami obecně a u žen s hormonální antikoncepcí. Z funkcí kyseliny listové vyplývá, že zvýšený příjem potřebují i lidé s dispozicemi k onemocněním srdce a cév, kteří mají nedostatek kyseliny listové.

Toxicita kyseliny listové, folátu

Při pokusech na zvířatech byly u vysokých dávek (25 mg/kg) prokázány nefrotoxické a neurotoxické účinky tohoto vitaminu. Za bezpečnou dávku (UL) se považuje 1000 mg kyseliny listové denně.

Odebírat newsletter