Zdravotní rizika umělých sladidel

V poslední době bylo zveřejněno několik studií, kde bylo zjištěno, že pití nízkokalorických limonád slazených nízkokalorickými sladidly nezpůsobilo hubnutí, ale naopak podpořilo obezitu, případně zhoršilo diabetes. Jakým způsobem umělá sladidla ovlivňují organismus vám objasní tento článek.

 

Jak již bylo v jiných článcích tady na webu několikrát napsáno, biochemie (zjednodušeně řečeno výživa) nejsou kupecké počty. Právě na kupeckých počtech je založena reklama na principu „nízkoenergetická sladidla = hubnutí“.

Zejména v posledních dvou létech se objevují až hysterické kampaně v odborných i komerčních médiích propagují stévii jako zázračné sladidlo do limonád nadnárodních firem.

Nejprve k obezitě a diabetu po příjmu nízkokalorických sladidel

Organismus na nízkoenergetická sladidla v potravinách reaguje tak, že pocit sladké chuti v ústech způsobí reflexní uvolnění glukózy ze zásobního jaterního glykogenu. Tedy výsledný efekt je takový, že v krvi se zvýší hladina glukózy podobně, jako kdyby byla pozřena klasická potravina slazená glukózou nebo cukrem. Tato zvýšená hladina cukru v krvi má za následek, že část tohoto cukru se přemění na podkožní tuk, u diabetiků způsobí hyperglykémii.

Pokud by se někdo opět na principu kupeckých počtů spoléhal na to, že to nenastane, pokud tvrdě omezí příjem sacharidů „na nulu“, tak mu to stejně fungovat nebude. Totiž jaterní glykogen slouží jako zdroj energie pro mozek a vnitřní orgány a obnova jaterního glykogenu je upřednostňována před zachováním objemu některých jiných tkání, například svalů. Tedy organismus i při naprostém omezení příjmu sacharidů vytvoří glukózu pro obnovu jaterního glykogenu tím, že odbourá část aminokyselin v některých svalech a přemění je na glukózu.

Tomuto zmenšení svalu se v kulturistice běžně říká „pálení hmoty“ a je známé při takzvané ketogenní dietě. Pokud k tomuto zmenšení svalové hmoty dojde při redukční dietě u nesportujícího člověka, postava ztrácí obrysy mladistvého vzhledu daného přirozeným svalovým rozvojem v mládí.  Místo toho nabývá stařecké obrysy, typické ztrátou svalové hmoty ve vyšším věku. Při redukční dietě potom sice dojde ke snížení hmotnosti (také na úkor svalů), ovšem konečný tělesný vzhled nebývá příliš uspokojující.


„Přírodní nízkoenergetická sladidla“Muž v saku

Reklamní triky určené pro specifický segment konzumentů označují některá nízkoenergetická sladidla jako přírodní. Ovšem na tomto principu se dají jako přírodní označit snad všechna, vždyť i ropa nebo uhlí je přírodního původu. Neohesperidin má přírodní původ, sukralóza se dělá z řepného cukru, aspartam z aminokyselin, sacharin z přírodního uhlí. Mezi přírodní stévií jako bylinou a sladidly ze stévie je značný rozdíl. To rozhodně není obyčejný extrakt ze stévie. Ten se nedá použít kvůli poměrně odporné bylinné pachuti, takže to, co se z něj vyrábí, jsou takzvané rebaudosidy různého typu a ty lze vzhledem ke zpracování považovat za umělá sladidla.

Proč se tedy nízkokalorická sladidla používají?

Kvůli ceně. Stejná sladivá chuť se docílí s nízkoenergetickými sladidly několikanásobně levněji než s použitím cukru. Což zejména při výrobě limonád je klíčovou záležitostí. Kdo není z oboru, asi netuší, že průměrná limonádovna, pokud ušetří na litru deset haléřů, tak je na konci sezóny „za vodou“.

Je Aspartam bezpečný?

EFSA (Evropský úřad pro bezpečnost potravin) provedl dosud nejrozsáhlejší revizi bezpečnosti aspartamu. Došel k závěru, že sladidlo je bezpečné pro většinu populace při současné úrovni spotřeby. Nebylo prokázáno riziko genetického poškození nebo vzniku rakoviny, poškození plodu, mozku, kognitivních funkcí dětí a dospělých. Jedinou rizikovou skupinou jsou osoby trpící fenylketonurií.

Za bezpečný denní příjem je považována dávka 40 mg na kilogram tělesné hmotnosti.

Složky tvořící aspartam jsou v běžné stravě konzumovány v celkově vyšších dávkách, než činí příjem aspartamu.